Poloviční dar

25. dubna 2007 v 16:36 | sluneční zahrada |  Pro nejmenší děti - pohádky
Žil jednou jeden mladý kralevic, který ze všeho nejraději jezdil na lov. Jednoho dne se zas tak proháněl po lese a ani si nevšiml, že se začíná smrákat. Když chtěl konečně obrátit koně a vrátit se do zámku, pro samou tmu už ani neviděl na cestu.
Chvíli bloudil lesem, když tu najednou spatřil v dálce světýlko. Vydal se tím směrem a zanedlouho dorazil k malé chaloupce. Když zaklepal na okno, uslyšel hospodářův hlas:
"Kdo je tam?"
"To jsem já, princ této země, a hledám nocleh, dobrý člověče."
"Jen pojď dál," pozval hospodář prince do chaloupky. Potom pobídl ženu a dceru, aby mu připravili něco k večeři.
Měli jen jednoho starého kohouta, a tak ho rychle zařízli, oškubali a upekli a přitom se princi omlouvali, že mu nemohou nabídnout k snědku něco lepšího. Ale kralevic měl hlad jako vlk, takže pečínku slupl jedna dvě. Jen co se dosyta najedl, zalehl a usnul, jako když ho do vody hodí.
Ráno se kralevic probudil v dobrém rozmaru, pěkně hospodáři poděkoval za nocleh a pustil se na cestu domů. Když přijel do zámku, poručil lokajovi, aby odvezl hospodáři na oplátku za to, jak ho pěkně pohostil, pečeného kohouta, koláč a soudek vína a k tomu dvanáct krejcarů.
Lokaj se vydal hledat hospodářovu chaloupku, ovšem cestou najednou dostal hlad, a tak snědl půlku pečeného kohouta. Po chvíli dostal i žízeň a vypil půl soudku vína. Jenže to tomu uličníkovi nestačilo a snědl i půlku koláče. Nakonec si řekl, pročpak by tomu chudému venkovanovi nosil dvanáct krejcarů - půlka mu jistě postačí, a šest krejcarů si strčil hezky do vlastní kapsy.
Když dojel lokaj až k chaloupce a předal hospodáři princovy dary, všichni z nich měli velkou radost, jen hospodářova dcerka, jež měla rozumu na rozdávání, lokaje rychle prokoukla. Nenechala si namluvit, že jim kralevic posílá jen půlku pečínky, půl soudku vína, polovinu koláče a šest krejcarů, a tak řekla lokajovi:
"Ráda bych kralevici něco vzkázala, ale musíš mu můj vzkaz přetlumočit slovo od slova!"
"Jak je libo!" souhlasil pohotově lokaj, "jen povídej."
"Nejdříve vyřiď kralevici:
Ten, jenž v noci zpívá nám,
Jenom způli byl nám dán."
Lokaj po dívce opakoval vzkaz.
"Potom mu ještě pověz:
V úplňku měsíček kulatý bývá,
dvě půlky obvykle na nebi mívá."
Třetí vzkaz zněl:
"Nahoře i dole v celku je,
vevnitř však něco nehraje."
Nakonec řekla dcerka lokajovi:
"Dvanácte máme měsíců v roce,
kdepak se toulá jich polovice?!"
Lokaj se vrátil do zámku a slovo od slova odříkal princovi všechny čtyři vzkazy. Princ ho vyslechl a poté se rozesmál:
"I ty rošťáku, víš ty vůbec, cos mi právě řekl? Že jsi snědl půlku kohouta a koláče, vypil půl soudku vína a polovinu z dvanácti krejcarů sis strčil do vlastní kapsy. Je to tak?"
"Ano, můj pane. A prosím o milost!"
"Dobrá, odpouštím ti, protože jsem díky tomu přišel na to, jak je hospodářova dcerka chytrá! Takovou dívku chci si vzít za manželku!"
Ještě ten den poslal pro dívku a její rodiče zlatý kočár a potom vystrojili veselku, která trvala tři dny a tři noci. Od té doby spolu všichni šťastně žili a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama