O myšce a obilné sýpce

27. dubna 2007 v 23:33 | sluneční zahrada |  Pro nejmenší děti - pohádky
Bylo nebylo, žila jednou jedna malá myška. Vedlo se jí tuze dobře, neboť si našla místečko pod jednou ze sýpek blízkého panského statku, kde si zařídila pohodlnou komůrku. Jednoho dne myška objevila, že se v podlaze sýpky, která tvořila střechu jejího doupěte, vytvořila malá dírka. Myška si ji dlouho prohlížela a pak našla žebřík, aby štěrbinu ve stropě zacpala. Když se však myška zblízka lépe podívala, všimla si, že se tou drobnou štěrbinou už už chystá skutálet ještě drobnější zrnko pšenice. I kdepak by pak myška ještě pomýšlela, jak by dírku zacelila! V mžiku byla dole ze řebříku, mezi nářadím vyštrachala kolovrátek a pustila se do vrtání, aby zrnku trochu napomohla.
"Jen pojď, pojď!" povzbuzovala zespod zrnko a kolovrátkem přitom rozšiřovala dírku ve stropě. "A přiveď s sebou i své druhy!"
Pracovala pilně, vytrvale, až se jí podařilo rozšířit štěrbinu natolik, že se z ní hezky jedno za druhým jako kapky podzimního deště začala sypat zrnka pšenice. A přímo doprostřed její světnice! "Hej!" radovala se myška, "ten tam je těžká práce, únavné shánění obživy!"
"Odedneška budu si žít jako páni!" poskakovala myška štěstím bez sebe a přemýšlela, jak jen by uspořádala svůj byt tak, aby bylo pro zrnéčka co nejvíce místa a sama měla dosti pohodlí. Odstrčila stůl i postel, jen aby byl zrní větší kopec!
Pak si však myška pomalu uvědomila, jaký vezmou věci konec, když se zrnka bez ustání pořád sypou ze stropu. Celá světnice se už pomalu zaplnila, sotva už zbývalo místa, které by nezabíralo obilí a kam by se myška sama vešla.
"Tady končí všechny žerty!" říkala si myška a zadumaně svraštila čelo. "Není věru k zahození, když nebudu hladovět, přitom ani prstem nehnu, zahálet si budu, odpočívat celý den, bych však kvůli tomu domov opustit musela, za to mi nic nestojí!"
I posadila se a přemýšlela, co by měla podniknout, aby si uchovala pohodlí a jistotu svého bytu a zároveň bez práce získala potravu. Ó, kdyby jen měla tolik rozumu, aby se spokojila s tím, co měla! Kdyby tak ucpala díru ve stropě! Jenže myška byla nenasytná. Nechtěla se vzdát ani jediného zrnka pšenice, jež získala bez práce. Myšlenky se jí ubíraly přesně opačným směrem, až se po chvíli znenadání ťukla do čela:
"Baže, skvostné řešení! Uspořádám obrovskou hostinu, pozvu příbuzné ze širokého okolí, ze všech děr a koutů! Otce, matku, všechny bratry, sestry, švagry i švagrové. Tety, strýce, bratrance a sestřenice do čtvrtého kolene! Prostě všechno, co jen nohy má! Bude to sláva, že si mé jméno až za sedmero řekami budou opakovat!"
Nato se myš usadila na vrcholku fůry pšenice a začala vymýšlet velkolepou pozvánku. Jen s ní byla hotova, nazula si pevné topánky a nezastavila se, dokud neroznesla zprávu všemu příbuzenstvu.
"Pojďte, jen všichni pojďte!" povzbuzovali se mezi sebou příbuzní, jak se tak v celých houfech valili k myščině domovu. "I na vás se dostane! Naše drahá příbuzná přišla si na takové bohatství, že jí není v celém světě rovno!" pobízeli každého, kdo se jim jen do cesty připletl.
Myška byla celá šťastná, když slyšela, jaké bohatství jí přičítají. Přemítala, zda se nemá nechat na hostině královnou všech myší korunovat! Když zástupy dorazily na práh doupěte, pyšně všechny zvala dovnitř. Ti co přišli jako první, hladoví jak vlci, hned se vrhli na pšenici a pak s plnými panděry klopýtali k východu, aby si jen trochu odpočinuli a mohli pokračovat v hostině. Jenže za chvilinku dolehlo k uchu paní domu, jež se blahosklonně ukláněla před doupětem, nespokojené štěbetání.
"Co je to za hloupé žerty?" rozhořčovali se hosté uvnitř. "Kdepak je ten kopec obilí, jemuž v kraji není rovno? Není tady ani zrnko, natož fůra pšenice!"
Reptání se stále stupňovalo, když se všechno příbuzenstvo rozezleně dohadovalo, že si ta myš ze stodoly jenom tropí posměch z jejich chudoby. Jeden chytil koště, druhý popadl židli a hnali se za překvapenou myškou, až se za nimi prášilo! Neboť jak se tak myška před houfy příživnických hostů naparovala, statkář tam nahoře v sýpce objevil díru a pevně ji ucpal. Tak vyšla ta spousta hladového příbuzenstva hezky naprázdno a myška ze stodoly, když pak zas s námahou sbírala zrnka k večeři, mohla jen litovat, pročpak se nespokojila s málem a jak pro tu marnou slávu promrhala všechno bohatství, jež jí z nebe do klína spadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama