O králově psu

28. dubna 2007 v 0:00 | sluneční zahrada |  Pro nejmenší děti - pohádky
Bylo nebylo, žil jednou jeden král, který měl překrásnou dceru a jednoho oddaného psa. Za žádné poklady světa, ani za celé království, nikomu by psa nedal a kdekoli se procházel, všude vodil psa s sebou. Jednoho dne se s královskou dcerou zasnoubil princ ze sousedního království a jak tak za princeznou jezdil, pes se mu velmi zalíbil. Králevic po něm zatoužil a prosil princeznu, aby mu psa dala, protože krále si o něj žádat netroufal. Žadonil a prosil tak úpěnlivě, až princezna svolila a jednou, když král nebyl doma, mu psa odevzdala. Princ si psa odvezl, avšak zapomněl se zeptat, jak mu říkají. I volal na něj tak i onak, leč marně, pes se jen rmoutil a byl tuze smutný.
Princ tedy přemýšlel a pak pravil svému lokaji:
"Vydej se k princezně a zeptej se, jak psu říkají. Ovšem dej pozor, aby tě nikdo neslyšel, mluv pouze s princeznou!"
S tímto se lokaj vydal za princeznou, avšak když dorazil do paláce a vstoupil do hodovní síně, seděli u stolu i král s královnou. Ouha, pomyslel si lokaj, jakpak se mám nyní zeptat, jak tomu psu říkají? Chvíli jen uprostřed sálu přešlapoval, až nakonec k princezně promluvil:
"Posílá mne ten, bych se zeptal tě, jakže tomu říkají.
Princezna naštěstí jeho slovům porozuměla a pravila:
"Pověz tomu, že tak to volají, jako ty stojíš tam a já sedím zde."
Nato se lokaj vrátil k princovi a vše mu vypověděl.
Králevic přemýšlel, hlavu si lámal, co jen mu princezna chtěla vzkázat, až ho nakonec něco napadlo: Jakmile vstoupil lokaj do královské síně, jistě se velmi polekal a v králově přítomnosti se zeptat neodvažoval. I proto mu pak královská dcera pravila, že tak tomu říkají, jako ty stojíš tam a já sedím zde. Nakonec zavolal na psa:
"Pojď sem ke mně, Bojíš se!" načež pes vyskočil, přiběhl k princovi a s radostí ho začal olizoval a vesele při tom skákal. Honem ani nevěděl, kam by se dřív vrhl. Inu, pes se totiž jmenoval Bojíš se.
Ovšem v sousedním království, jakmile lokaj odešel, král se tuze rozhněval a zeptal se své dcery:
"Co sis to jen s lokajem povídala?"
"To já vám, tatínku, nemohu povědět," odvětila princezna.
"Tedy když ty mi to nepovíš, kliď se mi z očí a pryč z mého království, ať už tě víckrát nevidím!"
Princezna si smutně sbalila svých pár věcí a odešla z království. Přišla do sousední země ke svému snoubenci, mladému králevici, který se nezlobil ani co by se za nehet vešlo. Ihned nechal vystrojit velkou svatbu a s princeznou se oženil.
A tak čas plynul a dny míjely.
Princezna porodila mladému králevici krásného synáčka a starého krále ze sousedního království časem také hněv přešel a rozhodl se, že se s dcerou udobří a navštíví ji. Nasedli tedy s královnou do velkého kočáru taženého dvěma páry koní a vydali se na návštěvu. Když k dceři dorazili, spatřil král svého oblíbeného psa a královská dcera pravila:
"Nu, tatínku, teď už ti mohu klidně říci, co jsem si povídala s lokajem."
A tehdy se král dověděl, kam se to poděl jeho nejmilejší pes a co si to dcera s lokajem povídala. Chvíli se zlobil, lamentoval, ale už to nevadilo, beztak se usmířili a jestli neumřeli, žijí tam všichni spokojeně dodnes. Kdo nevěří, ať tam běží!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama