o králi Ješotovi

25. dubna 2007 v 16:37 | sluneční zahrada |  Pro nejmenší děti - pohádky
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami žil jednou jeden starý chuďas a ten měl tři syny. Jednoho dne nechal král v té cizí zemi vyhlásit, že tomu, kdo mu dokáže povědět něco, čemu by nevěřil, dá za ženu svou královskou dceru.
Když zprávu uslyšel chuďasův nejstarší syn, kterému říkali Petr, neváhal ani chvilku a vydal se ke králi.
U krále se zatím vystřídalo princů, knížat a jiných urozených pánů, že by se jich jeden ani za tři dny nedopočítal. Všichni se ucházeli o královskou dceru, jenomže žádný nedokázal říct nic, čemu by král nevěřil.
Jakmile Petr vešel do sálu, pěkně krále pozdravil:
"Dej Pánbůh dobrý den, pane králi!"
"Dejžto, dejžto. A co tě k nám přivádí, mládenče?"
"Inu, rád bych se oženil, pane králi!"
"Dobrá, synu. Jen mi pověz, kampak si chceš potom ženu odvést?"
"Pánbůh ví! Však už bych se o ni postaral, jasnosti. Otec má dům i kousek pole."
"Tak, tak, synu," povídá na to král.
"A na poli taky tři krávy."
"Věřím, věřím."
"Nedávno bylo na dvoře hnoje, že člověk sotva vrata otevřel."
"Jak říkáš, chlapče."
"Tak tedy otec povídá: Synové moji! Odvezte všechen hnůj na naše pole, pěkně se pohnojí."
"To věřím."
"Jak otec pravil, tak jsme udělali. Tři týdny jsme vozili hnůj na dvou vozech, tolik ho bylo."
"Aha."
"Jenže jsme omylem všechno vyvezli na sousední pole."
"Věřím, hochu, věřím."
"Tak jsem šel domů a všechno otci vypověděl."
"No jak by ne."
"Nato jsme se my tři bratři i s otcem vydali k sousedovu poli."
"Tak, věřím."
"Jak jsme k poli dorazili, chytli jsme ho každý za jeden roh jako ubrus na stole a pěkně z něj hnůj sklepli na vlastní pole."
"Dobře tak, věřím."
"Pak jsme na pole vyseli trávu."
"No a?"
"A potom tam vyrostl tak hustý les, že z jednoho konce na druhý nedohlédl."
"Věřím."
"Pak však otci přišlo líto nechat les vykácet, a tak si pořídil stádo prasat."
"Dobrá."
"A pak vzal do služby jako pasáčka otce tady Jeho výsosti!"
"Lžeš! Na šibenici s ním!"
V tu chvíli si však král vzpomněl na svůj slib. Inu nezbývalo mu než zavolat kněze a notáře a nechat mládence oženit s královskou dcerou. Vystrojili jim svatbu, o které se povídalo až za sedmero královstvími. Při velké hostině jedli a pili všichni, co hrdlo ráčí, a kdo ví, jestli neumřeli, tak tam v tom království hodují dodneška!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama